- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4620x
Seznam rubrik
Vladana Petržilková
Je mi 29 a nemám dítě. No a co?!
Je mi 29 let a jsem bezdětná. No a co?! Nerodím jakožto příslušnice silných ročníků let sedmdesátých jedno dítě za druhým, ve svých 29ti letech pracuji a studuji a nepotácím se po bytě v poblitých teplákách s jedním dítětem přisátým k prsu a druhým omotaným kolem nohy. Neřeším denně, že Pepíček nechtěl papat přesnídávku z mrkvičky a Janička místo poledního spánku škrtila svého mladšího bratříčka v postýlce. Nejsem čekatelka, nejsem těhulka, nejsem ani šestinedělka či kojná v zajetí prolaktinového opojení. Nepodstoupila jsem předporodní klystýr, nástřih hráze a nesvíjela jsem se x hodin v porodních bolestech, abych na konci toho všeho vyrodila řvoucí tříkilový uzlíček, který by mě vzápětí naplnil pocitem neskonalého štěstí a nehynoucí lásky. Můj manžel mě nemiluje méně proto, že jsem v bolestech a úpění řvoucí v porodním boxu nepřivedla na svět plod naší lásky.
Vladana Petržilková
Milostný dopis
Moje drahá spanilomyslná Rozi, proč neodpovídáte na má psaní? Dovolil jsem si uctivě dotázati se Vašeho pana otce, zda se těšíte dobrému zdraví a vše s Vámi je v pořádku. Nenechávejte mě na pochybách miláčku můj a odpovězte na má psaní plná vroucných tužeb. Miláčku můj opatrujte se a odpovězte. S horlivou netrpělivostí čeká na Vaše řádky Váš věrný a milující Josef.
Vladana Petržilková
Politika
Nepíšu politické blogy. Nechávám si pro sebe, co si myslím o novém manželství páně Paroubka a přítomnosti bezpečnostních složek na jeho svatbě, nehodnotím sms, kterou údajně poslal premiér Topolánek médiím s obsahem „Est kommt der Tag“ a ponechávám si pro sebe i svůj názor a pohled na profesní kariéru MUDr. Davida Ratha a jeho komentáře v poslanecké sněmovně. I tak si dovolím napsat blog, jehož název je příznačný - POLITIKA.
Vladana Petržilková
Proč jsi tak tlustá?
Kam zmizel kult věstonické venuše? Kam zmizela představa ženy široké v bocích, která je zdravá a je schopna rodit mnoho potomků a nových bojovníků? Kam mizí silné ženy s plodným klínem, které za život porodily i přes deset potomků a jen za pomoci porodní báby? Co se to producíruje po světových molech a má na sobě navěšené nejnovější modely od Gucciho, Armaniho a od La Costy? Kam se poděla soudnost o tom, co je a není krásné a co je a není přirozené? Proč je většina žen v reklamách štíhlá, leckdy vychrtlá a vždycky vypadající strašně spokojeně? Proč reklamu na prací prášek nebo prací prostředek netočí plnoštíhlá ženská, máma dvou dětí a manželka, která chodí do práce, stará se o manžela, děti a domácnost?
Vladana Petržilková
Skutečná pravda o bojových plemenech
V uplynulých dnech a týdnech se na blozích objevilo „pár kousků“, které se věnovaly tzv bojovým plemenům. Někteří autoři psali rozumně s ohledem na dostupné odborné materiály, někteří však ve svých blozích kázali holé nesmysly, nepravdy a lži o účelu a záměru chovu, povaze, chování a vůbec celkovém charakteru těchto plemen.
Vladana Petržilková
Pardubický perník
Pardubický perník to nebyl. Nebyl to ani perník z jiné destinace naší krásné země. Byl to pervitin, piko, péčko nebo taky peří. A já v tom jela. A dotklo se mě to víc, než bych kdy čekala.
Vladana Petržilková
My se o vás postaráme!
Vracím se k několika podnětům v diskusích pod mými blogy, ve kterých mě někteří z Vás vyzývali, abych zase napsala blog z prostředí tolik na jednu stranu sledovaného, na příběhy vděčného, někdy smutného až tragického někdy zase komického. Z prostředí ambulancí, ordinací, nemocnic a sanitek. Jestli je tenhle příběh komický nebo tragický, nechám na posouzení čtenáři, mně s odstupem času připadá docela srandovní.
Vladana Petržilková
Démoni
Jsou nevyzpytatelní. Jsou agresivní. Jsou zlí. Jsou to nekompromisní zabijáci. Nepředvídatelní, neovladatelní, dominantní a silní. Jsou hbití, mrštní a rychlí. Umějí způsobit těžká zranění, umějí zabíjet. A zabíjí. O kom je řeč? Uvidíte, čtěte dál.
Vladana Petržilková
Psí oči
Říká se, že psi mají smutné oči. Smutný pohled. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Doma se nám už desátým rokem peleší 33ti kilový americký stafordšírský teriér, strakatá černobílá kravička Milka a v určitých situacích jsou jeho pohledy naprosto transparentní. V okamžicích, kdy se na nedělní stůl podává řízek s bramborem či kuře s bramborovou kaší, náš strakatý brouček se dívá tak smutně, že člověk věci neznalý by si řekl, že to zvíře je týrané hlady, psychicky i fyzicky. Není tomu tak. Jídla i čisté vody má dostatek (ani málo ani příliš moc), fyzické týrání u nás nepěstujeme a psychicky si stěžovat nemůže. Je miláčkem rodiny a na nedostatek lásky by si myslím, kdyby mohl mluvit, stěžovat nemusel.
Vladana Petržilková
Byl jedním z mnoha
Poslední dny a týdny jsou média zavalena různými zprávami o malém Honzíkovi. Hrůzné zprávy počínající tím, že jeho otec nahlásil zmizení svého pětiletého syna, přes fakt, že matka malého Honzíka přivedla na svět snad tři nebo čtyři děti a dvě záhadně zemřely v kojeneckém věku až po odhalení mrtvoly malého nešťastného klučíka. Čtenáři jsou z médií zásobováni poměrně detailními zprávami o tom, že malý Honzík byl ubodán, pravědpodobně umíral v bolestech a vykrvácel, byl „pohřben“, následně „exhumován“ a připraven svou matkou a jejím druhem k dalšímu „pohřbu“.
Vladana Petržilková
Stopování poněkud jinak
Není v našich končinách neobvyklé vidět u dálnic či silnic stopaře a stopařky. Co mám zkušenosti, většinou jsou to mladí lidé s batohy a taškami a buď cestují nebo jedou z koleje domů nebo z domova na kolej. Párkrát jsem zahlédla i osobu středního věku s nataženou rukou u krajnice a řekla jsem si, jéje, asi mu ujel autobus. V drtivé většině případů stopaře nebereme. Manžel tomu není příliš nakloněn, v dnešní době to považuje za poměrně rizikovou záležitost. Ale jedna výjimka se nám přihodila.
Vladana Petržilková
Potřebujete nová játra
Nechci psát blog a alkoholismu a jeho vlivu na jaterní buňky, nechci psát blog o jaterní cirhoze, kterou alkohol může způsobit a nechci psát ani blog o tom, jak probíhá transplantace jater a jaké jsou pro ni indikace, jaká nese samotná operace rizika a jaké po ní mohou nastat komplikace. Chci se v tomto blogu věnovat problematice transplantací, ale z poněkud jiného pohledu.
Vladana Petržilková
Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je na světě nejkrásnější!
Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je na světě nejkrásnější! Inu, ty bys byla nejkrásnější, kdybys ale trochu zhubla! Už víte? Ne? Tak napovím ještě – projímadla, zvracení, cvičení, diety, sebepoškozování, diety, zvracení, projímadla, cvičení. Už víte? Ne? Napovím do třetice – co nejméně jídla! Teď už musíte vědět!
Vladana Petržilková
Na to jsou třeba léky!
Napsala jsem zatím pět blogů. Všechny se více či méně dotýkaly života, zdraví, lékařů, nemocnic, vyšetření a všeho, co se kolem toho točí. Pod jedním blogem byla reakce uživatele, která sice se smajlíkem, leč vybízela k tomu, zda bych nechtěla napsat knížku Průvodce nemocnicemi. Třeba i chtěla, ale čas na to prostě není. Ale budu pokračovat s blogy z této oblasti. Jednak je to oblast, se kterou se dříve nebo později setká každý z nás, jednak věřím, že si své čtenáře toto téma najde a jednak – materiálu na to mám víc, než je zdrávo. A v neposlední řadě, třeba absurdnosti a morbidnosti, se kterými jsem se setkala, některému z čtenářů těch blogů pomohou se podobným záležitostem vyhnout. Nabízím další absurdní příběh.
Vladana Petržilková
Útěk
V záplavě morbidních, absurdních, tragických a šílených příběhů z nemocničního prostředí se občas poštěstí i to, že se přihodí příhoda zcela opačná. Úsměvná, komická, taková, na kterou do jisté míry člověk vzpomíná opravdu s upřímným úsměvem na tváři. Jednu takovou mám.
Vladana Petržilková
Endoskopie? Endoskopie!
„Zbláznila ses?“ počastoval mě lichotkou můj otec poté, co si mi postěžoval na své zažívací obtíže a já mu řekla, že by měl jít na gastroskopii. „Proč?“ odpověděla jsem a tvářila se přinejmenším podivně. Mně o tom Hanka povídala, já vím, co to je, ani náhodou. A bylo po diskusi. Hanka je teta, která pracuje na oddělení sterilizace nástrojů v místní krajské nemocnici. Čas od času nese nějaký ten „skalpel“ i na endoskopické oddělení do těsné blízkosti endoskopických sálků. Po tom, co tam prý viděla a slyšela, by raději umřela, než něco takového podstoupila.
Vladana Petržilková
Chci se rozvést
Statisticky jsem stále mladá, ale ne každému je z hůry dáno a tak jsem si i ve svém věku po nemocnicích, vyšetřeních a doktorech užila svoje. Další zvláštní příhoda se přihodila v nejmenovaném pracovišti, kde se léčí onkologičtí pacienti. Život a osud mě tam na deset dnů zavál a věřte, že i tady se občas přihodí věci, které svou brutálností a morbidností přesahují meze uvažování normálně myslícího jedince.
Vladana Petržilková
Smrt v přímém přenosu
Co čert nechtěl. Ocitla jsem se na III. interní klinice nejmenované pražské fakultní nemocnice. Procházela jsem tu jakýmsi podivným léčebným a diagnostickým procesem a při tom jsem byla svědkem jedné velice zvláštní příhody. Takhle nějak se stala.
Vladana Petržilková
Jarní únava trošku jinak
Jarní únava. Zná to asi každý. Zima skončí a člověk se cítí bídně. Pořád by spal, buď se mu nechce jíst anebo by jedl pořád, práce nejde od ruky, okolí je nesnesitelné, od pocitů, že se nic nedaří to končí pocity, že všechno stojí za starou bačkoru. Únor se přehoupne do března, z rozmrzající země začnou vykukovat první kvítky a sluníčko sílí. Blíží se jaro, potom léto a člověk se na to zpravidla těší.
| předchozí | 1 2 | další |
