Moc soudní - měla by být nezávislá. Její financování zajišťuje ministerstvo spravedlnosti. Jejím úkolem je rozhodování sporů na základě zákonů a dohled na tím, zda si některé zákony neprotiřečí.

Moc zákonodárná - Parlament České Republiky a Senát České Republiky. Jejich úkolem je rozhodovat, zda se zákony, které jsou jim předkládány, budou uvádět do praxe. Parlament zákony jako takové netvoří. Od toho je úřední aparát.

Moc výkonná - Tady začíná být tak trochu balast. Do moci výkonné patří prezident (ale on taky podepisuje zákony, takže by se dal započítávat i do moci zákonodárné, ale i soudní, když vyhlásí například amnestii), jakožto nadřazený subjekt všem třem složkám moci. Každopádně prezident je garantem moci výkonné (jelikož angažuje vznik vlády apod.). Dále Vláda České Republiky. Tady bych se taky zastavil. Vláda ČR totiž je nejčastějším předkladatelem zákonů (to jí nepřímo řadí k legislativě), ale její moc je jasně definovaná exekutivními pravomocemi, které má nejslinější. Ovládá přímo policii prostřednictvím ministerstva vnitra, nepřímo potom armádu, soudnictví a ekonomii státu pomocí rozpočtu (a ano, i centrální banku).

Každopádně pokud jde o ty slavné ústavní zvyklosti. Žádné nejsou. Je to novodobý výmysl. Pokud byl někdy během historie ČR (tedy 20 let) pokus nějaké takové zvyklosti vytvořit, vždy došlo k jejich pošlapání. Níže malý výlet do historie:

Václav Havel - vynutil si jmenování Tošovského vlády. Tehdy řekl, že pokud nebude schválen Tošovský, nejmenuje nového premiéra. Tečka. A to byl prosím zakladatel novodobé parlamentní demokracie v ČR.

Václav Klaus - nechápu, jak můžete mít tak krátkou paměť. Nechal vládnout Topolánkovu vládu po neúspěšném pokusu o sestavení vlády půl roku, dokud Topolánek nepoužil takzvané přeběhlíky. O tři roky později nejmenoval sestavením vlády vítěze voleb, což je taky ústavní zvyklost, ne? Miloš Zeman by měl podle zvyklostí jmenovat někoho z ČSSD. Nelíbí? Nedivím se. Nehodí se Vám to do krámu.A věřte mi,Němcovou nechcete.

Dobrý den. Vaše úvahy znějí velmi logicky a ztotožňuji se s nimi. Mohu-li si dovolit doplnit Vaše úvahy, pak vnímám velice silně potřebu, aby si lidé uvědomili, že do zákonů a právních norem nelze zakomponovat veškerou složitou realitu života, tím méně pak do ústavy jako základního zákona. Kdyby ta možnost byla, měla by ústava více jak 10 000 stran a nikdo by se v ní nevyznal. Je tedy nutné, abychom k právnímu prostředí přiřadili také mravnost, etiku, a to dokonce o stupínek výše. Právní normy a zákony by z této (nepsané) etiky měly vyrůstat. Jestliže tedy pan prezident vykládá ústavu podle svých potřeb (extenzívně podle vaších slov), pak mu lze vyčítat, že nebere v úvahu ten existující vyšší stupínek - mravnost. Už z tohoto důvodu je zásah do ústavy neopodstatněný - za čas bude jiný prezident a ten třeba v sobě tu elementární mravnost bude mít.

A co přesně udělal nemravného?

Daně a smrt...tak je to správně :))

Co přesně udělal president nad rámec Ústavy? Nic.

Nijak neomezil moc zákonodárnou, do ničeho jí nemluví. Dokonce ještě ani nevrátil žádný zákon. Zákonodárná moc si dále může přijímat zákony zcela podle sebe a president jí do toho nijak nezasahuje.

Není pravomocí moci zákonodárné jmenovat vládu, dokonce není její pravomocí ani navrhovat presidentovi vládu. K vládě jmenované presidentem se pouze vyjadřuje formou vyslovení důvěry nebo nedůvěry, což se uskuteční příští týden. Děje se něco ohrožujícího Ústavu? Ne. Vše probíhá zcela podle litery i ducha Ústavy a vůbec k tomu není zapotřebí žádný extensivní výklad.

Teprve pokud by po vyslovení nedůvěry president nejmenoval novou vládu a byl by nečinný, tedy nechal by vládnou vládu v demisi, bylo by na místě spustit poplach (a podat proti presidentovi ústavní žalobu, což je v pravomoci moci zákonodárné - senátu). Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by se něco takového mělo stát.

Moc zákonodárná získá možnost ovlivnit složení vlády jedině tak, že dvakrát vysloví vládě nedůvěru. Pak bude moci jméno předsedy vlády presidentovi nadiktovat předsedkyně sněmovny. Moc zákonodárná se tedy může zmocnit části kreační působnosti presidenta směrem k moci výkonné, avšak činí tak s rizikem svého rozpuštění, nevysloví-li důvěru ani vládě ustavené s tímto jejím předchozím zásahem.

Když už jsme u toho výkladu Ústavy, pak je třeba povšimnout si, že president je zařazen do hlavy upravující moc výkonnou, a to na její začátek. Moc výkonná se u nás tedy dle Ústavy skládá z presidenta (čl. 54-66), vlády (čl.67-78), ministerstev a jiných správních úřadů (čl.79) a státního zastupitelství (čl. 80). Moc zákonodárná přitom drží kreační působnost vůči ministerstvům a jiným správním úřadům (jenom ona totiž může ministerstvo nebo jiný státní úřad zřídit, neb se tak musí stát formou zákona) a částečně k vládě právem nadiktovat jméno třetího premiéra. Moc zákonodárná dále formou zákona stanoví moci výkonné (ministertsvům a jiným úřadům) pokračování

Moc zákonodárná dále formou zákona stanoví moci výkonné (ministerstvům a jiným státním úřadům) jejich působnost a pravomoc, dále pak přiděluje moci výkonné peníze na její činnost a má právo její kontroly.

Moc výkonná vůči moci zákonodárné má právo vrátit zákon k novému hlasování (president), má právo navrhovat zákony (vláda), má právo vyjadřovat se k návrhům zákonů vyšlým z moci zákonodárné (vláda). Nositele moci zákonodárné však může stíhat (státní zastupitelství) jen s jejím souhlasem.

Zdá se Vám, že snad president takto Ústavou nastavený systém nějak ohrožuje? Mně tedy rozhodně ne.